zpět

Rozhovor s Lukášem Zíbem

Přepis rozhovoru s Lukášem Zíbem, čestným hostem Neborovského trnkobraní

 

Lukáši, jsme na trnkobraní, máš rád slivovici?

Já musím říci, že slivovici mám docela rád. A mohu-li, určitě si k ní hledám cestu spíše, než k nápojům ze zahraniční provenience.

 

Nemýlím-li se, jsi rodilý Jihočech. Odkud přesně pocházíš?

Z Českých Budějovic.

 

Nechybí Ti jihočeské rybníky?

Já jsem si od mládí rybníků a vody užil dost a tady naopak vítám krajinu kopcovitou, kde když vyjdu ven z domu nebo jedu na trénink, užívám si pohled na okolní kopce. Takže mohu říct, že rybníky mi až tolik nechybí.

 

Teď žiješ v Neborech, spousta místních je na to pyšná a všude se chlubí tím, že u nás žije celebrita. Jak se Ti vůbec bydlí na Třinecku?

Já bych v první řadě chtěl říct, že se za žádnou celebritu nepovažuji a budu rád, když budu brán jako řádový občan. A s odstupem času mohu říct, že jsem strašně rád, že se mi podařilo najít bydlení v Neborech. Když se sem nastěhoval, Třinec jsem vůbec neznal, znal jsem pouze zimní stadion jako hráč jiných týmů. Teď si v Neborech užívám klidu, který zde mám a žije si tady moc dobře.

 

Od mnoha lidí i místních slyším, že v Třinci chcípnul pes, že kromě hokeje tady není nic zajímavého. Jak trávíš volný čas Ty s přítelkyní?

S potěšením musím říct, že jsem ještě o žádného psa nezakopl a jinak nevím jak má kdo představu o tom, jak žije profesionální sportovec, ale ono toho volného času zase tolik není. Zvláště proto, že jsme daleko od většiny soupeřů a často cestujeme za nimi den předem. Co se volného času týče, už před mnoha lety mě chytil u srdce další sport a to je golf a tak mě těší, že kousek od mého domu je krásné hřiště v Ropici, kde mohu relaxovat i s přítelkyní, kterou jsem ke golfu také „dokopal“.

 

Pojďme k hokeji. Prošel jsi už za svou kariéru řadou klubů v České Republice, Finsku, Rusku a Německu. Kde se Ti líbilo nejvíc po stránce hokejové a kde z hlediska životního stylu?

No, to je těžko říct. Možná někoho překvapí, když budu volit zrovna Německo po hokejové stránce, kde je liga vesměs trošku podceňována, ale dle mého má svoji kvalitu. A když se člověk podívá do statistik, tak české týmy, které se utkávají s německými, nemají až tak dobré výsledky. A navíc musím říct, že v Německu jsou úžasní fanoušci, kteří dokážou vytvořit strašně příjemnou atmosféru, ve které je radost hrát.

 

Dnes jsem si prošel tvoje statistiky, víš ve kterém klubu  jsi zatím za sezónu získal nejvíc bodů?

Musím přiznat, že to nevím, statistiky přesně nesleduji, ale když přišla tato otázka, tak myslím, že to bylo v Třinci.

 

Správně. Proč asi?

Já bych to přisoudil asi tomu, v jakém týmu člověk hraje, jací spoluhráči s ním nastupují, protože hokej je přece jenom týmová hra a k individuálnímu úspěchu se člověk nedobere sám, potřebuje k tomu spoluhráče. A pokud se mi to podařilo tady, myslím, že mohu poděkovat hlavně spoluhráčům v Třinci.

 

Kdybys měl charakterizovat svého spoluhráče Petera Hamerlíka jaký je jako brankář, jaký je jako člověk?

Tak teď si musím dát velký pozor J. Jako brankář je mimochodem dobrý…, ne je to skvělý brankář, který již prochází moderní školou brankářů, je to na něm vidět, má výbornou práci holí, je šikovný dole… (sál vybuchl smíchy…). Já myslel jako gólman… Libí se mi na něm, že je kliďas, je naprosto loajální k týmu. Má ten svůj brankářský svět, je naprosto soustředěný a to týmu hodně pomáhá.

 

Návštěvou nás dnes poctila tvá půvabná přítelkyně. Představíš nám ji pár slovy?

Přítelkyně se jmenuje Magdaléna a kromě toho, že se o mě příkladně stará, pečuje a je výborná kuchařka, ještě i studuje vysokou školu, takže po večerech rozvíjíme intelektuální debaty J.

 

A nyní k hlavními důvodu tvé dnešní návštěvy. Stal jsi se patronem naší charitativní akce HC Nebory darují krev. Věděl jsi vůbec až do dneška o existenci HC Nebory?

Já musím říct, že o HC Nebory, jsem se dozvěděl ve chvíli, kdy jsem začal shánět bydlení, protože první věc která mi vyskočila ve vyhledávači v počítači, když jsem si zadal Nebory, byl hokejový klub. Takže ano, od první chvíle.

 

Co říkáš na to, že si parta rybníkářů troufne uspořádat takovou charitativní akci?

Myslím že je to následováníhodná a perfektní věc. Ačkoliv to zní jako klišé, nikdo z nás neví, kdy bude krev sám potřebovat. Takže, kdykoliv budu mít možnost, tak se za takovou věc postavím a podpořím ji a sám budu krev darovat.

 

A budeš tedy 5.11.2010 v 8 h v nemocnici spolu s námi?

Určitě budu!

---

Marian Franek  |  05.11.2010